Demise na dospělost

Timto oficialne podavam demisi na funkci dospeleho cloveka. Rozhodl jsem se, ze nadale na sebe beru zodpovednost osmileteho ditete.
Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, ze je to ctyrhvezdickova restaurace.
Chci si poustet drivka po blative kaluzi a pohanet je hazenim kaminku.
Chci si myslet, ze lentilky jsou lepsi nez penize, protoze se muzou snist.
Chci v lete lezet ve stinu velikeho dubu a prodavat tam s kamarady limonadu. Chci se vratit do casu, kdy byl zivot jednoduchy - stacilo znat jen barvy, nasobilku a par basnicek a nevadilo mi to, protoze jsem nevedel, co vsechno nevim a bylo mi to fuk.
Umel jsem jenom byt stastny v blazene nevedomosti o vsem, co by me mohlo rozrusit nebo nastvat.
Chci si myslet, ze svet je spravedlivy. Ze lidi jsou poctivi a dobri.
Chci verit, ze vsechno je mozny.
Chci zapomenout na slozitosti zivota a zasnout zase nad malickostmi.
Chci zit zase jednoduse. N
echci, aby se muj den skladal z havarii pocitace, hor papiru, spatnych zprav, starosti jak prezit do vyplaty, pomluv, nemoci a ztraty milovanych lidi.
Chci verit v lasku na prvni pohled, moc usmevu, laskaveho slova, pravdy, spravedlnosti, predstavivosti a staveni snehulaka.
Takze: tady je sekova knizka, klice od auta, kreditky a formular na danove priznani. Oficialne rezignuji na dospelost.
A jestli do toho chces jit se mnou, musis si me nejdriv chytit! Plesk - mas babu ....