Smrtka

Nedělní odpoledne, mladá rodina, najednou zvonek. Chlap jde otevřít, a za dveřma smrtka. Jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:
"Mě néé, mě přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, auto na leasing, dítě na cestě, ...mně přece nééééé!"
Smrtka na něj pohlídne, ušklíbne se a praví temným hlasem:
"UHNI SRABE, JDU SI PRO KŘEČKA!!!"